Ohňová dramata

Oheň, střelný prach a stroje – monumenty, které uchvátí diváky jen na moment, přesto nesmazatelně. Právě jim a jejich podobě mezi léty 1400–1750 je věnována v rámci Trienále SEFO 2024 výstava Arcidiecézního muzea Ohňová dramata. Muzeum umění Olomouc představuje jeden z výstupů dlouhodobého vědeckého projektu na téma raně novověkých festivit a propagandy. Tentokrát svou pozornost zaměřujeme na hudebně-dramatická představení s pyrotechnikou. Výstava a odborná publikace představují začátky šíření střelného prachu v Evropě a jeho využití pro zábavní účely. Ukazuje nejstarší ohňostroje, představuje nejvlivnější pyrotechniky a popisuje vrcholná představení, inscenovaná v neopakovatelném momentu a v kombinaci efemérních monumentů, specifické hudby a hereckého dramatu. Rakety, ohnivé koule, pyrotechnické svíce, moždíře a děla; rukopisy a staré tisky; grafické listy a malby budou průvodci výstavou Arcidiecézního muzea Olomouc.

„Divákům představujeme už začátky příchodu střelného prachu z Číny přes Blízký východ do Evropy a potom detailněji jeho šíření v Evropě. Střelný prach, i když byl samozřejmě nejdříve používán na bojištích, je základem pro ohňostroje. Na ty se zaměřujeme především, konkrétně na jejich podobu a také na fenomén ohňových dramat, která spojovala divadelní představení s bohatými kulisami, hudbu a oheň,“ říká autor výstavy Miroslav Kindl.

O tom, že byl střelný prach v Evropě používán pro zábavní pyrotechniku, existují zmínky už ze 70. let 14. století. V první polovině 15. století začíná míchání střelného prachu s různými prvky a do různých nádob. Absolutní vrchol evropských ohňostrojů a ohňostrojného umění přichází v 17. století. Ohňová představení jsou unikátním příkladem Gesamtkunstwerku propojujícího výtvarné umění, architekturu, dramatické umění a samozřejmě oheň.

„Ani dnes nemáme možnost a už ani mít nebudeme vidět koncepčně tak propracované ohňostroje jako tehdy. Umělecké ohně totiž nebyly samostatnou podívanou jako dnes, ale tvořily důležitou součást balíku věcí, které vytvářely dramatické představení s herci, hudbou a – ohňostroji. Dnešní ohňostroje trvají pět až deset minut, ale tato představení měla i tři dějství a trvala klidně dvě hodiny. Samozřejmě, že po celou dobu nebouchala pyrotechnika ve stejné intenzitě, to bylo velmi detailně naplánováno. Například k milostné scéně se nehodily hlučné rakety, ty byly určeny pro bitevní části představení. Milostné scény doprovázely menší římské svíce. Výstava tedy představuje koncept dramatizovaného ohňostroje,“ dodává Kindl.