MOMENT OLOMOUC

Monumentů v nejširším slova smyslu je Olomouc plná, její území požívá různou míru ochrany, v různých dobách zacházeli Olomoučané s různými mody paměti. Někde je přebujelá, jinde chybí. Skrze DOKUMENTaci systematizujeme nástroje poznání lokální paměti. Nástrojem experimentu je MOCKUMENT, který vnáší do interpretačních procesů mystifikaci nebo ironii, zpochybňuje mýty opírající se o realitu dosud jednoznačných faktů.

Hledáme MOMENTY, které se vepisují do obrazu města. To stabilní, monumentalizované, má své trhliny, své černé díry, stává se předmětem zájmu budoucích architektů, kteří v perspektivě fikce a/nebo reality chystají pro Olomouc MOMENTY, které teprve přijdou.

Skupina vedená Miroslavem Šikem, Annou Svobodovou, Lenkou Milerovou ze Školy architektury Akademie výtvarných umění v Praze se ve spolupráci s Matoušem Lipusem pohybuje na citlivém rozhraní (pře?)-chráněné památkové rezervace Olomouc a zón, jejichž potenciál Olomoučané po léta ignorují. Zadání řeší architekti v součinnosti se studenty výtvarných oborů.

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze s ateliérem vedeným Romanem Brychtou, Markétou Mráčkovou a Barborou Šimonovou se tematicky zahřála zkoumáním ikonických historických torz a jejich dostavbami. V Olomouci se tým vrhá do většího sousta, krajinného torza, které město obkružuje.

Fakulta architektury brněnské VUT si úkoly rozdělila. V centru operují dva týmy, Szymon Rozwałkazkoumá fenomén průměrnosti, mmj. jako idealizovanou produkci dnešní památkové péče, Jaroslav Sedlák obrací zájem studentů k zatím opomíjené postmoderní vrstvě kulturního dědictví. Vojtěch Jemelka a Jan Mléčka testují se svými studenty na konkrétních příkladech ne-památek možnosti experimentálního památkářského přístupu. V kritické sondě se jejich tým nad olomouckým materiálem dopracoval na samou hranici profese architektů a urbanismů. Absentující péče o vágní území a zejména jejich obyvatele, z nich dělá empatické sociology skenující terén města v jeho komplexitě.