Co vlastně vystavujeme, když vystavujeme „literaturu“? Zatímco rukopisy, tiskoviny, výtvarné artefakty a archiválie odrážejí osobnosti autorů, dílo samotné zůstává skryto. Na této výstavě představujeme bohatou a rozmanitou sbírku Muzea literatury, doplněnou originálním audiovizuálním materiálem. Činíme tak ze současné perspektivy, a tedy s omezenými znalostmi. Naše koncepce nesleduje žádnou konkrétní narativní linii, naopak zdůrazňuje otevřenost a proměnlivost vztahů, interakcí a přenosů, k nimž v literatuře dochází. Samostatně koncipované jednotlivé prostory výstavy kopírují půdorys budovy; v propozicích malých a velkých místností se střídají širší témata s monograficky zaměřenými prezentacemi jednoho autora nebo literárního díla. Rotující exponáty a tematické změny během trvání výstavy připomínají pomíjivost, která je jádrem naší koncepce. Biblické poselství o tom, že svět je tvořen slovy, rezonuje v literatuře od samého počátku. I prostřednictvím jazyka spisovatelé vytvářejí svět, který se proměňuje četbou, a to jak působením individuální představivosti, tak s každou novou generací. Akt čtení - k němuž nás výstava vybízí - svým jedinečným způsobem zpřítomňuje a otevírá svět.